Disclaimer: Cílem tohoto textu není očerňovat podnikání ani řemeslo. Autor si klade za cíl poukázat na fundamentální rozdíl těchto modů ekonomické aktivity, z nichž každý by zasloužil svou vlastní plnohodnotnou kritiku.
Úvod
V posledních měsících sledujeme na českém trhu koženého zboží události, které – ač se mohou jevit jako jednotlivé podnikatelské neúspěchy – mají širší význam pro porozumění řemeslu jako takovému. Tento text je pokusem formulovat dlouhodobě zrající myšlenky o rozdílu mezi řemeslnou a podnikatelskou motivací, který se v aktuálním vývoji ukazuje s novou naléhavostí.
1. Řemeslník a podnikatel: dvě různé logiky
Základní rozdíl lze vyjádřit stručně:
Pro podnikatele je výrobek prostředkem k dosažení ekonomického výsledku. Pro řemeslníka je naopak ekonomický výsledek vedlejším efektem samotné výroby.
Zatímco podnikatel může kdykoli změnit produkt, výrobní postupy či vstupní materiály, pokud to trh vyžaduje, řemeslník zůstává věrný své činnosti bez ohledu na tržní úspěch. Řemeslník u řemesla zůstává i kdyby mělo být pouhým koníčkem. To z něj činí postavu jistým způsobem archaickou – v tom spočívá jeho síla i zranitelnost. V kontextu živobytí se zájmy obou prolínají, což způsobuje zmatení laické veřejnosti a prohřešky jedné skupiny jsou pak snadno generalizovány i na skupinu druhou.
2. Příklad z praxe: Brašnářství Tlustý, Bagind a dopady podnikatelského modelu
Značka Brašnářství Tlustý s.r.o. sehrála během poslední dekády výraznou roli ve vnímání řemesla veřejností. Jejím přínosem bylo, že ukázala alternativu k levné sériové výrobě z východu. Naučila české zákazníky ocenit řemeslo a kvalitu za vyšší cenu. Byť k poměru ceny a kvality měla řada členů kožedělné komunity výhrady. Současně s tím byl však tento podnikatelský projekt prezentován jako poctivé řemeslo. Marketingové tvrzení, že společnost zachránila řemeslo, z něhož "přežívají poslední torza kožedělných dílen," bylo zkrátka nepravdivé. Došlo tak k zastření hranice řemesla a podnikání, kdy dosud řada zákazníků věří v řemeslný základ celého podnikatelského projektu. Přesvědčení, které je stále těžší držet vzhledem k rychlosti, jakou se mění značka a s.r.o. firmy, které provozují její web, zatímco původní společnost prochází insolvenčním řízením.
Roman Tlustý, řemeslník, který se spoluúčastnil zrodu Brašnářství Tlustý, se na tomto podnikatelském projektu již delší dobu nepodílí, nadále se však věnuje svému řemeslu, které nikdy neopustil. Tím ostatně potvrzuje výše načrtnuté rozlišení. Ostatní zaměstnanci společnosti působili ve společnosti na IČO, což jim bylo, dle vyjádření majitele, přirozenější. Tím dával najevo, že se jedná o samostatné řemeslníky, nikoli o dělníky ve fabrice. Má osobní zkušenost, kdy jsem se v roce 2014 ucházel o práci ve firmě, abych získal zkušenosti, naznačuje opak. Majitel firmy osobně mě odmítl s tím, že jsem příliš samostatný a nebyl bych dobrým dělníkem.
Model společnosti Bagind company s.r.o. byl odlišný. Výroba byla outsourcovaná mimo ČR, společnost ji však rámovala marketingově podmanivým jazykem, který rozostřoval porozumění produktu, jeho výrobě a ceně, např. v označení ruční šití.
Tím se nekritizuje podnikatelský model jako takový, ten je ospravedlněný svým účelem. Jen se tím ukazuje jeho rozkol s řemeslem.
3. Dopady krachu: ekonomické, kulturní, systémové
Krach Brašnářství Tlustý (a letos i společnosti Bagind) není jen selháním podnikatelského subjektu. Je to hluboký pocit zrady v srdcích desítkách zákazníků, kteří neobdrželi zboží, za které zaplatili. Zrada, která navíc na všechny nedopadla rovnoměrně. Z 210 přiznaných nedodaných objednávek se do insolvenčního řízení přihlásilo 84 věřitelů, přičemž část z nich nejsou zákazníci ale dodavatelé. Ostatní mají v tuhle chvíli zkrátka smůlu, lhostejno jestli nevěděli jak se přihlásit nebo o krachu vůbec nevěděli.
Znamená to snad, že řemeslník nemůže zkrachovat? Že nemůže nedodat zaplacené zboží? V žádném případě. Rozdíl je v masivním dopadu těchto událostí, které nezbytně ovlivní náladu zákazníků a, jak jsme uvedli výše, generalizací si své negativní pocity z podnikatelského selhání spojí s řemeslným oborem.
Vedle toho se jedná i o dopad na dodavatele, kteří vlivem těchto krachů zaznamenají signifikantní ztrátu, která může ohrozit jejich vlastní existenci a ve svém důsledku i dodavatelské řetězce drobných řemeslníků.
Závěr: Vše zlé je k něčemu dobré
Nastalá situace nicméně znamená i velkou příležitost. Na trhu s kožedělným zbožím se objevila velká díra. Zákazníci se roky učili kupovat kvalitní kožedělné zboží v Čechách za vyšší cenu. Je tedy na českém kožedělném řemesle, aby se pokusilo české zákazníky přesvědčit, že se tradičnímu kožedělnému řemeslu dá věřit a že vskutku má zlaté dno.