Křižovatky, které nejsou vidět

Psal se rok 2016. Prosinec.
Živnost už existovala, poslední ročník školy a já stále silněji cítil, že institucionální vzdělávání mi začíná být těsné. Ne že by nemělo hodnotu — jen bylo potřeba plnit osnovy a nebyl zde prostor pro experimentování, vybočení ze zajetých kolejí.

Rozhlížel jsem se tedy jinde. Po lidech, po dílnách, po zkušenostech, které se nepředávají skrze osnovy, ale skrze ruce.

Objevoval jsem svět, který pro mě byl tehdy nový a překvapivě velký. Psával jsem řemeslníkům, designérům, výrobcům. Většinou bez odpovědi. Nebo s odmítnutím. Někdy zdvořilým, jindy stručným.

Přesto se našly výjimky. Lidé, kteří byli ochotni alespoň něco sdílet. Pro ně možná samozřejmosti, pro mě neocenitelné informace a nekonečný potenciál.

Jiyeon

Jednoho prosincového dopoledne jsem se vydal do Showroom. podívat se na práci značky Two Lines, za kterou stála Jiyeon, designérka z Koreje, která působila v Praze. Dělala jednoduché, čisté věci a způsob, jakým pracovala s barvou, byl velmi osobitý. V té době jsem s barvením sám experimentoval, takže mi to bylo blízké.

Nečekal jsem, že tam designérku potkám osobně. Pamatuji si, že jsem stál uvnitř v zimní bundě a potil se. Ne z tepla. Spíš z rozhodování, jestli ji oslovit. Nakonec jsem to udělal.

Jiyeon byla milá, otevřená a překvapivě ochotná. Vyměnili jsme si kontakty.

Two Lines

Následovalo několik e-mailů a několik káv. Sdílení zkušeností, tipů, drobných postřehů. Naše styly se lišily, ale měli jsme jistý průnik v technikách a materiálech. Každý jsme vycházeli z jiné tradice. Oba jsme experimentovali, ale zatímco ona experimentovala tvůrčím způsobem, já se v té době stále ještě hledal.

Její tipy jsou pro mě hodnotné dodnes. Takový vliv není vždy hned vidět. Není dohledatelný. A přesto podstatně formuje to, co později zraje jako „osobní styl“.

Showroom.

Kruh se uzavřel začátkem letošního roku.

Značka Two Lines už bohužel kožené výrobky nevyrábí a Jiyeon se vrátila do Koreje. Svět řemesla je v tomhle zvláštní — značky vznikají a mizí, lidé se přesouvají, ale stopy jejich práce zůstávají v práci jiných.

Právě letos mě oslovil Showroom., ve kterém jsem ji tehdy poznal. Místo, kde jsem před lety sebral odvahu a které nepřímo ovlivnilo směr mé vlastní práce.

Tak jsem se tam vrátil, tentokrát již ale v úplně jiné roli.

… jen místo zůstává stejné.

Příležitost jsem nemohl odmítnout.

Dne 18. 2. 2026 zde proběhla vůbec první oficiální vernisáž Faktor Leather — a zároveň začátek spolupráce, díky níž je nyní možné výrobky vidět, vyzkoušet a zakoupit i fyzicky v příjemném prostředí a smysluplném kontextu.

A právě to dává celé situaci zvláštní smysl. Dobré prostory mají schopnost přitahovat kvalitní práci bez ohledu na to, kdo ji zrovna vytváří. Značky se mění, lidé přicházejí a odcházejí, ale hodnota místa může zůstat.

Jsem proto rád, že se výrobky Faktor Leather mohou, alespoň dočasně, stát součástí tohoto prostoru a jeho současného příběhu.