Termíny "kůže" a "useň" jsou v běžném jazyce často zaměňovány, ačkoli se z hlediska řemesla a technologie materiálů o termíny, které označují různé věci.
Kůže: Surovina na počátku cesty
Kůže je surový materiál, která zpravidla vzniká jako vedlejší materiál masného průmyslu a bez dalšího zpracování podléhá hnilobě a přirozenému rozkladu. Využití v této podobě je omezené, používá se tam, kde je benefitem její tvrdost, když je vysušená (potažení bubnů, okraj štítů).
Useň: Výsledek proměny řemeslem
Useň je naproti tomu chemicky a mechanicky zpracovaná kůže. Celý proces, koželužský proces, sestává asi ze 30 kroků, na jehož konci vzniká materiál, který nepodléhá rozkladu, na rozdíl od kůže schnutím netvrdne, je pevný, pružný a odolný. Takový materiál pak nachází uplatnění v celé řadě oborů jako je oděvnictví, čalounictví nebo třeba ševcovství.
Činění: Klíčový krok od kůže k usni
Nejdůležitější fází koželužského procesu je činění, při kterém jsou molekuly vody v kůži nahrazovány molekulami činiv. K činění lze použít různé látky a ty navíc různě kombinovat. Nejčastěji se setkáváme s jedním ze dvou typů činění, které dohromady představují asi 99 % světové produkce usně:
1. Třísločinění
Tradiční metoda, která představuje mezi 10-20 % světové produkce. Při třísločinění jsou používány přírodní třísloviny z rostlin. Celý proces trvá řádově několik měsíců. Výsledná useň je relativně tuhá a tvrdá. Její barva závisí na použitých tříslovinách a době činění. Výsledný materiál je proto složitější barvit tak, zvláště světlé odstíny. Z těchto důvodů se tento materiál příliš nehodí pro průmyslovou výrobu a je zpravidla určen pro luxusní zboží a ruční práci. Výrobky z třísločiněné usně mohou být na počátku svého životního cyklu tužší, ale časem měknou a získávají pro kůži charakteristickou patinu.
2. Chromočinění
Moderní metoda, kterou přinesla průmyslová revoluce v 19. st. V současné době chromočinění představuje mezi 80-90 % světové produkce usně. V tomto procesu jsou přírodní třísloviny nahrazeny soli troj- či šetsti-vazného chromu. Díky tomu se podařilo zkrátit dobu činění z měsíců na dny. Výsledkem je poddajná, pevná a na slunci stálá useň bledě modré či šedavé barvy. Díky tomu se i relativně snadno barví. Z těchto důvodů je vhodná pro průmyslovou produkci, která potřebuje pokud možno jednotný vstupní materiál. I proto dochází k intenzivní úpravě lícové strany materiálu, aby se skryly vady a odlišnosti. Tato povrchová úprava však již nemám vlastnosti a odolnost usně, používáním či vystavením slunci může docházet k její degradaci, praskání a loupání.
Hlavním problém chromočinění představuje znečištění vody. Proces činění spotřebovává velké množství vody, která v případě chromočinění a nedostatečné regulace a ošetření zůstává zanesená použitými chemikáliemi. Nechvalně známé jsou především případy z Indie s poli zatopenými modrou vodou z koželužen. Tato voda může obsahovat látky jako chrom, olovo či arsen. Znečištění se dostává do půdy a do potravního řetězce, čímž znehodnocuje půdu na další desítky let.
Filozofie řemesla: Volba materiálu jako vyjádření hodnot
Ve své dílně pracuji výhradně s usněmi činěnými přírodními tříslovinami z koželužen, které jsou součástí Consorzio Vera Pelle Italiana Conciata Al Vegetale. S ohledem na vyšší náročnost celého procesu třísločinění se koželužnám vyplatí investovat do kvalitnějšího vstupního materiálu. Kůže tak typicky pochází z organických chovů, nejčastěji ze Skandinávie. Volba takové usně odráží úctu k tradičním metodám a přírodním materiálům, které umožňují vytvářet produkty s dlouhou životností, jedinečným charakterem a respekt k přírodě.