Disclaimer: Nemělo by se jednat o levicový pamflet ani o snahu pravicově zneužít levicovou filosofii. Nejedná se ani o historickou analýzu významu označení „handmade“, ale o úvahu o jeho soudobém významu s exurzem do historie.
Co znamená „handmade“? Úvaha o rukodělnosti, odcizení a výrobním procesu
V tomto příspěvku budu reagovat na velmi aktuální diskuzi ohledně významu označení handmade a jeho různých variací. Nedávno jsem se připletl k jedné poměrně jednostranné diskuzi v uzavřené facebookové skupině. Většina účastníků dané diskuze hájila názor, že značka handmade by měla být vyhrazena jen a pouze pro ty výrobky, při jejichž výrobě nejsou používány vůbec žádné stroje (tj. pro jejich vlastní výrobky). Jen několik málo členů oponovalo, že výrobky šité na stroji jsou také handmade, nejsou-li v ostatních krocích využívány stroje (tj. význam by rozšířili o své vlastní výrobky). Ani jeden z táborů však nebyl ochoten odhlédnout od subjektivního zájmu a reflektovat obecnější význam samotného termínu.
Debata se tak nezaměřila na to, kolik „ručnosti“ je třeba k oprávněnému použití značky handmade, ale spíše na to, kolik strojů je ještě přípustných. Obě strany přitom pominuly základní fakt: že označení handmade primárně odkazuje na přítomnost lidských rukou ve výrobním procesu – nikoli na nepřítomnost strojů. Tato skutečnost má své historické, sociální i ekonomické kořeny.
Historický kontext a Marxovo odcizení
Výraz handmade se v literatuře objevuje teprve v souvislosti s industrializací. Až s příchodem průmyslové revoluce začíná mít smysl odlišovat ruční a strojovou výrobu. Zároveň se objevuje fenomén, který Marx popisuje jako odcizení práce (Entfremdung der Arbeit): kapitalista si přivlastňuje práci dělníka, čímž ho odcizuje vlastní činnosti a dehumanizuje. Co však Marx výslovně neřeší, je paralelní odcizení výrobce samotnému výrobnímu procesu – ten je čím dál více redukován na kontrolu strojů. Výrobky „se vyrábějí“ a na jejich „sebe-vyrábění“ dohlíží při nejlepším operátor výroby.
Postupem času je lidský prvek z produkce vytlačován do té míry, že současného spotřebitele překvapí, když se dozví, že určitý výrobní krok byl proveden ručně.
Co dnes značí „handmade“?
V dnešním světě značka handmade reinstaluje lidský faktor do výrobního procesu vůbec. Neznamená to, že produkt je zcela bez použití strojů – nýbrž že se nevyrábí, že nedochází k automatizovanému "sebe-vyrábění". Dělník obsluhuje stoje, nebo dokonce provádí úkony ručně. Tato participace může implikuje vyšší kvalitu výrobku, lepší pracovní podmínky a často i bližší vztah k tradici.
To vše zní lákavě – kdyby zároveň neexistovaly asijské dílny, v nichž se vyrábí většina světového spotřebního zboží. Jak může západní spotřebitel udržet představu, že „made in třetí svět“ je opakem handmade, a zároveň být přesvědčen, že dělníci v těchto zemích jsou vykořisťováni? Klíčem k tomuto paradoxu je právě pojem odcizení: říkáme, že „se věci vyrábějí“, ne snad proto, že by rozvojové země disponovaly takovým kapitálem, že by výroba v nich byla plně automatizovaná, nýbrž proto, že jsme dělníka z výrobního procesu abstrahovali, pracuje v tak nelidských podmínkách, že ho nelze s čistým svědomím považovat za člověka.
Handmade jako marketingový nástroj
Domnívám se, že v současnosti je značka handmade používána převážně z marketingových důvodů. Možná by se dalo navrhnout, že pro legitimní užití je třeba, aby byl výrobek vytvořen člověkem – nikoli strojem, či pod dohledem operátora. Přesná hranice mezi tím, kolik rukou a kolik strojů je ještě přípustných, zůstává ovšem nejasná.
Bylo by naivní očekávat, že kdybychom začali produkty z rozvojových zemí vnímat jako ručně vyráběné, zlepšila by se situace tamních pracovníků. Ale snad bychom je alespoň nemohli tak snadno a alibisticky zneužívat jako dnes. Neříkám, že handmade produkt je kvalitativně srovnatelný s výrobkem „made in třetí svět“. Tvrdím však, že kvalita nevychází z označení samotného, ale z pracovních podmínek toho, kdo předmět vyrábí: například jestli švadlena šije 80 triček denně za 300 korun týdně, nebo 8 triček denně za 300 korun na hodinu.
Slovo na závěr
Značka handmade je značně vágní a snadno zneužitelná. Na jedné straně stojí představa výrobce, na druhé očekávání zákazníka – a právě rozdíl mezi nimi tvoří zisk prodejce. V praxi je velmi snadné na produkt přilepit štítek handmade. A stejně snadné je mu věřit.
Ve skutečnosti je ale i „made in třetí svět“ často handmade. Řemeslník, který skutečně vyrábí rukama, tak někde jasně a zřetelně deklaruje a uvádí, které operace jsou takto prováděny. Patetické nářky účastníků výše zmíněné diskuze, že je termín handmade zneužíván těmi, kdo používají stroj, jsou nejen marné, ale i liché. Odráží snahu přivlastnit si pojem podobným způsobem, jak to činí marketéři.
Nezbývá než podotknout, že všechny mé výrobky jsou HANDMADE.
Zdroje: