Slova “kůže” a “useň” jsou často používaná jako vzájemně zaměnitelná slova, ve skutečnosti je ale mezi kůží a usní je významný rozdíl. S kůží je ten problém, že podléhá hnilobě a rozkladu. Je to vlastně surový materiál, vedlejší produkt masného průmyslu, který má ve své surové podobě jen několik málo způsobů využití. Useň je naproti tomu chemicky a mechanicky zpracovaná kůže tak, aby se z ní stal příjemný a odolný materiál, který vydrží generace a nalézá využití ve velkém množství oborů. Tomuto zpracování se říká koželužský proces a sestává přibližně ze 30 kroků. Na jejich konci je produkt, který nepodléhá rozkladu a je charakteristický dalšími vlastnostmi jako tím, že schnutím netvrdne, je pružný, pevný a prodyšný.
Nejdůležitější fází koželužského procesu je činění, při kterém jsou molekuly vody v kůži nahrazovány molekulami činiv. Jako činiva lze použít několik druhů substancí, které se navíc v praxi různě kombinují, mezi hlavní ale patří: 1) přírodní třísloviny - ty se vyskytují v kořenech, kůře a listech různých druhů rostlin (dodávají např. trpkou chuť černému a zelenému čaji); nebo 2) soli troj- a šesti-vazného chromu.
Tyto dva druhy činění představují asi 99 % světové produkce usně. Tradiční metoda, která představuje 10-20 % světové produkce, využívá v procesu činění třísloviny. Tento proces trvá řádově několik měsíců a výsledkem je pevná a relativně tuhá useň. Její barva se může lišit na základě doby činění a použitých tříslovin. Barvení takovéto usně je pak složitější, především v případě světlých odstínů. Z těchto důvodů se třísločiněná useň není určena k průmyslovému zpracování a využívá se především při výrobě luxusního zboží a ruční práce. Třísločiněné výrobky mohou být na začátku svého životní cyklu tužší, ale časem měknou a na slunci získávají svou charakteristickou patinu.
Chromo-činění je naproti tomu moderní metodou, která byla vyvinuta během průmyslové revoluce. Pomocí solí chromu se podařilo čas potřebný k vyčinění usně zkrátit z měsíců na dny. Výsledkem tohoto procesu je poddajná ale pevná a na slunci stálá useň bledě modré nebo šedavé barvy, která se snadno barví. Z těchto důvodů je vhodná k dalšímu průmyslovému zpracování a představuje 80-90% veškeré světové produkce usně. Při masové výrobě je lícová strana usně silně ošetřena, aby se skryly vady a každý kus vypadal stejně. Tato povrchová úprava na slunci snadno degraduje a loupe se. Hlavní problém chromočinění představuje znečištěná voda, které má při nedostatečné regulaci a ošetření devastující dopady na okolí koželužny. Nechvalné známé jsou případy z Indie s poli zatopenými modrou vodou, která může obsahovat látky jako chrom, olovo nebo arsen. Znečištění se tímto způsobem dostává do potravního řetězce a znehodnocuje půdu na další desítky let.
Fundamentálním principem mé práce a mé značky je používání výhradně třísločiněných usní. Přírodní povaha hlavních i vedlejších materiálů hraje v mé práci významnou roli. Chromočiněné usně v mém ateliéru pocházejí výhradně z dávno zavřených dílen a byly by skončily na skládce či ve spalovně, kdybych se jich neujal. Používám je však sporadicky, protože jich není mnoho a nakonec s nimi ani neumím pořádně pracovat.